Vrba strom velikonoc

 

Veliký noční strom, snad i tak bych mohl začít tento článek, pokud zavřete oči a představíte si krásný strom u jezera, řeky, či rybníka s nakloněnou korunou k hladině vody. I když velikonoční dny jsou ve znamení stromu jeřabiny, nelze popřít a přehlédnout, že právě vrba a její vrbové proutí nejvíce připomíná dobu velikonoční – velké noci, kdy pro mnohé stal se zázrak. Děj, který proběhl za našimi zraky, jakoby neviditelný, ale přitom tak skutečný.

Podívejme se proto na velikonoce, ještě i z jiného úhlu.

Možná při vyslovení slůvka vrba, si vybavíte  pomlázku z jejího proutí, která má prý „pomladit“ každou ženu k jejímu rozkvětu a ženskosti. Když se koukneme kolem sebe, těžko říci co vlastně všechny ty pomlázky pomladily a probudily v našich ženách. Některé ženy mají z tohoto svátku i strach, jelikož ze symbolického pomladění se stalo pomlácení a velké popíjení.

Nedivím se, též jsem u toho mnohokrát byl, ale také musím přiznat, že některé dospívající dívky a mladé slečny, které jsou doslova utrženy ze řetězu, by štípavou pomlázku potřebovaly několikrát do roka. Ptejme se však, kde berou vzor pro své budoucí ženství? Vždyť právě s příchodem jara i velikonoc si můžeme vzít příklad z přírody, která se připravuje k probuzení do nového života, do květu, ke skutečné kráse.

Ale vrátím se zpět k velikonočnímu stromu vrbě, jako stromu, který též splňuje svůj úkol na této zemi bez reptání ve smíru s celou přírodou a jejími zákonitostmi.

Vrba je v dokonalé harmonii s čakrou srdce. Říkají jí smuteční, ale je to právě proto, že umí plakat nad lidským smutkem a bolestí. Umí tak hluboce soucítit, že  se jí lidé tak rádi svěřují se svými životními osudy.

Její soucit je tak velký, že je spojen i s velkou tvůrčí láskou shůry, kterou nám přinesl i zvěstoval jeden muž. Vrba se svými větvemi se ochotně sklání ke každé lidské duši i všem přírodním bytostem, aby jim poskytla útěchu i oporu stejně jako onen muž.

Možná se ptáte, proč se vrba naklání většinou k vodě. Je to proto, že se snaží zachytit co nejvíce světla, které se odráží od hladiny vody, ale také proto, aby se mohla lépe naladit na tlukot srdce matky Země.

Všichni ke svému životu potřebujeme zem, vodu, vzduch a světlo. Pokud bychom jeden z těchto elementů neměli brzy bychom zemřeli, nebo onemocněli, či prožívali smutek a trápení. Kéž by naše historie byla protkána pouze světlem, ale jak víme i temnu podal člověk svou ruku svou nebdělostí, někdy lhostejností, strachem i nevědomostí. A tak byly doby a ještě i jsou kdy lidé potřebují více světla, jenž by pomohlo rozžehnout plamínek  naděje i skutečné radosti do života. Stromy to vědí a vrba stále naslouchá rostoucí ke světlu, jenž se odráží na hladině vody nebo pronikajíc skrze koruny stromů. Snad i porto má vrba na 300 druhů, jelikož lidé se potřebují vyzpovídat a začít nový život. Světlo, země, voda i vzduch jsou pro lidského ducha nepostradatelnou nutností i potřebou k jeho vzestupu, uvědomění a nalezení smyslu života. Vrba, ale i ostatní stromy nám ukazují schopnost soucítění s lidmi, živoucího vnímání života jaký je, jaký by mohl být a měl být.

I o tom promlouval onen vzácný muž k lidem a stejně tak i vrba nám předává tento vzkaz. Vrba dokáže vyslechnout každého, žebráka i krále, anděla i hříšníka. Nepřipomíná vám to právě onoho  vzácného muže, který chodil po této zemi, jehož jméno tak často berete do úst, aniž byste zvážili jeho vážnost a posvátnost!

Vrby nalezneme všude tam, kde dochází k uskutečňování lidských snů.

Jak příznačné.

Není to právě víra, která k tomu také pomáhá?

Vrba si dokáže udržet svěžest i tam, kde mnozí sklouzávají do prachu a šedi každodennosti. Pokud vrbu porazíte, brzy jí začnou rašet z mateřského pařezu nové výhonky a hned několik. Je to stejné jako s opravdovou vírou, pravdou i láskou, kterou nelze uhasit, ani zničit, jelikož pochází z věčného proudu oživující síly od jediného Tvůrce. Snad i proto nám budou vrby stále připomínat spolu s ostatními stromy kde je Světlo, kde je země a jakým směrem máme růst. Vrba nám pomáhá obnovovat víru ve znovuzrození, každého z nás.

Vždy je čas napravit to staré a pokřivené, možná v pokoře svěřit svůj příběh velikonočnímu stromu, nalézt tak sebe i víru, jenž ve slovech onoho muže z Nazareta, smíme přijímat. Nebojme se, víra není náboženství, vždyť tolik lidí v něco věří i když tomu říkají jinak, je to vždy osobní prožívání, naplnění, naděje v našich životech.

Vrba to ví a ve své velké moudrosti nás chce inspirovat, nejenom svými vlastnostmi, ale hlavně LÁSKOU, LÁSKOU, A LÁSKOU.

KK.