VĚTVE A VĚTÝVKY

 

Každý suk, či jeho náznak je jen dalším důkazem života stromu, jeho růstu a větvení. Je to jako nová zrozená myšlenka, která dosáhla své síly, aby mohla vyrůstat samostatně dál. Z tohoto malého součku vyroste malá větývka, zesílí ve velkou větev a z ní mohou vyrůstat další.Stejné je to i s našimi myšlenkami, které se také rozvíjí, vznikají z jiných původních myšlenek, které mají i svůj hlavní kmen, kořeny až k semínku! Není to úžasné, jak malé semínko stačí, aby vyrostl velký a statný strom, který tu může být až tisíce let! A při tom stále splňuje svou službu i úkol.

Totéž platí i pro myšlenku, která má tu samou schopnost. Jak malá a nevinná myšlenka často stačí, aby z ní vyrostlo hned několik dalších a dalších. Je však otázkou, jestli z ní díky nám vyroste krásný strom, nebo zrůda. Jestli budou naše myšlenky přinášet krásnou a pozitivní energii, nebo naopak. Každá větev a větvička souzní se svým stromem, jeho kmenem a stále čerpá z kořenů sílu pro svůj růst, různotvarost i tvořivost. Však nikdy žádný z lístečků ani větývek nikdy nezapomenou na to malinkaté semínko z kterého vyrostli, na svůj úkol na této zemi a vždy přináší krásnou energii, klid a mír.

Nesnaží se změnit co do nich bylo vloženo pro jejich zdárný růst a vývoj. Nepokřivují tuto pravdu a zákonitost. Nepokřivují své listy, plody (pokud člověk nezasáhne…). Větve se nehádají ani nepředbíhají v síle a růstu.Vše má svůj řád a zákonitost, kterou jim též pomáhají splňovat přírodní bytosti. Souzní a spolupracují, aby společně vytvořili krásný strom se všemi jeho předpoklady a dary. Se svou radostnou chutí žít naplňují všechna roční období svou krásou a harmonií. Růst, zrání, doba plodů a klidu. Nemohou si říci letos nepokvetu, nebo letos neopadám, či snad že odejdou jinam na jiné místo.

Oni nemají svobodnou vůli, jako lidé! Přesto to nepovažují jako křivdu, či omezení, spíše naopak, jelikož nepochybují o svém smyslu života a rádi vykonávají svou službu a poslání na této zemi. To vše s láskou prožívají po desítky, stovky ba i tisíce let, ať už rostou kdekoliv. Jako samotáři v polích, v malých hloučcích, hájích, či velkých lesích, bok po boku. Též podél řek, luk a strání, podél cest, pod skalami i na nich, při domech, na zahradách, ve městech i za městy… Oni neustále tvoří a pomáhají lidem i přírodě ve smíru.

Lidé jsou v mnohém jako stromy. Mají také svou dobu růstu, zrání, plodů i klidu. Mají své myšlenky, slova a činy, které se rozvětvují a rozpínají v jejich životech. Prorůstají společenstvími a buď vytváří krásu a dobro, nebo opak. Ale jako většina stromů a větví, bychom měli své myšlenky směřovat k ušlechtilosti , dobru i díku a ne jenom v prosbě a volání o pomoc, když už nám je hodně těžko.  

Považme, i z malých myšlenek mohou vzniknout velké činy, nové světy ve kterých budeme moci lépe žít i vychovávat naše malé ,,stromečky“ – děti. Stejně tak, jak rostou malé stromky po boku těch velkých a statných stromů, aby se mohly přiučit jak zvládat doby, které přijdou. Všichni si tak pomáhají ve společenství nádherných lesů, kde různorodost není překážkou, ale společná služba a tvoření v jejich darech a schopnostech, se vzájemně snoubí v kráse, harmonii a vznešenosti.

Proto i malá myšlenka a odvaha může dát vzniknout něčemu novému, velkému a silnému, co ponese ty další, které se budou rozvětvovat v překrásný strom našich životů.

 KK