S T R O M

 

Ne každý je ochoten zapojit své citové vnímání a uvědomit si velkou životadárnou sílu stromů, jejich velkou potřebnost pro naše žití, včetně naladění se na jejich přírodní bytosti, neboli Dévy stromů.

Ne každý chápe všechny souvislosti, okolnosti i zákonitosti jejich života. Proto bych se zde rád také zmínil mimo jiné i o věcných, vědecky doložitelných faktech o stromech a jejich vlivu i významu pro náš lidský rod, pro zvířata a celou tuto krásnou planetu Zemi.

Naše planeta má za sebou již dlouhý život přibližně 5 miliard let. Stromy na ní rostou a žijí přibližně 300 milionů let. Prvními ,,osadníky“ na této Zemi byly jehličnany a gingkovité, a teprve později v době křídové asi před 135 miliony lety vznikly listnaté stromy, jako vrby, břízy, buky, jilmy a lísky.

Jelikož velmi vzdálení předchůdci člověka zde lovili asi tak před 50 tisíci lety, před 500 tisíci  objevil homo erectus oheň a před 5 miliony lety existovala podobná stvoření člověku,dá se říci, že stromy jsou přibližně dvakrát starší než naši prapředci, primáti. Ano i pro mne jsou to nepředstavitelná čísla i časová údobí, ale jak je zřejmé, stromy to nezastaví v jejich  neustálém koloběhu života, kdy z malého semínka vyroste statný, štíhlý, malý i velký, listnatý, či jehličnatý STROM. Strom, jenž vnímá vždy svou sounáležitost s přírodou a jejím děním. Vždy si je vědom příchodu jara, léta, podzimu i zimy a v souznění s těmito přírodními obdobími sladí svůj život i svůj šat nejen v koruně stromu. Jen pohleďme na ty kmeny a rozvětvený život ve větvích, až k těm nejtenším větévkám a na nich až k lístečkům stromu. Je to jako krásná a ušlechtilá myšlenka, která z malého semínka vyrostla v kmen a stále se rozvíjející ve větvích a větvičkách, nabírá svou sílu na cestě ke Světlu a za sluncem. Vše má svou dobu klidu, příprav i dobu růstu a květu, po ní přichází doba plodů a sklizně a opět klid a příprava na další rok plný nových myšlenek, plodů a sklizně. (Teď mě tak napadá, víte, čípak byla ta první, čistá, všetvořící myšlenka a po ní i slova a čin, který dal vzniknout tomuto světu a všemu, co je v něm, včetně stromů ???)

Není to úžasné, když vzpomeneme na tu nádhernou různorodost i pestrou barevnost stromů. Oni stále dokáží žít spolu, vedle sebe i od sebe v harmonii a lásce v čistém souznění. Proč ne my ? Je známo, že dokážeme žít několik týdnů bez jídla, pár dnů bez vody, ale po 3-5 minutách bez kyslíku umíráme. Všechno živé na této Zemi přestává žít a umírá, pokud nemá zdravý vzduch k dýchání. A tento velký a potřebný DAR k životu nám každý den, v každou chvíli dodávají STROMY a LESY.

Skrze naše plíce kterými dýcháme tento vzduch - DAR,  tak zůstáváme v neustálém kontaktu se Stromy i okolím, aniž si to uvědomujeme. Ne náhodou jsou plíce největším lidským orgánem. Pokud zploštíme všechny naše plicní sklípky a rozprostřeme je na zem, pokryjeme jimi plochu velkou jako fotbalové hřiště. Což vyvrací rozšířenou myšlenku, že největším naším orgánem je kůže. Kdyby nebylo lesů a stromů, museli bychom  sebou nosit ,,plicní plachtu“ o velikosti fotbalového hřiště, skrze niž bychom mohli teprve dýchat, nebo nosit kyslíkové přístroje.

STROMY nám však umožňují žít a prodlužovat si dýcháním životní sílu. Vděčíme jim za klima na této planetě. Lesy dodávají vlhkost; v horkých a suchých dnech ochlazují a čistí vzduch. V létě poskytují příjemný stín a vždy klid a mír pro naše rozbouřené myšlenky i bolavá srdce. Při velkých deštích stromy stahují vlhkost ze vzduchu a zadržují dešťovou vodu jako houba. Les svou půdou z kořenů a humusu filtruje jedy a špínu z vody, která vsakuje jako spodní voda. Jeden jediný strom protáhne půdou rok co rok 30 000 litrů vody. Vzrostlý strom s plochou listů 1 200 m čtverečních vyprodukuje za rok asi 4 500 kg kyslíku a odebere při tom ze vzduchu kolem 6 000 kg pro člověka jedovatého kysličníku uhličitého.

Prosím, zvažme proto náš postoj ke všem stromům, abychom nedopadli tak, jako v Japonsku, kde se už čerstvý vzduch (kyslík) prodává ve stáncích.

Například stoletý, pětadvacet metrů vysoký buk nám nejenom poskytl své krásné a tvrdé dřevo, ale národnímu hospodářství v průběhu svého života přinesl 500 000 tisíc švýcarských franků. A přitom po celou dobu svého života a růstu nepožadoval od člověka vůbec nic. Pouze místo, na kterém rostl, sluneční světlo, trochu minerálních látek a vodu. Vše to jsou věci, které nepatří žádnému člověku, spolku ani státu, a nelze s nimi zacházet tak, jako by nám bezvýhradně patřily! STROMY od nás nevyžadují žádné protihodnoty, než jen to, aby směly růst i na dále v mnoha dalších přírodních obdobích, která přijdou, v harmonii a naplňování Přírodních Zákonů, spolu s námi.

KK.

 

PS: Na závěr zeptám se vás: ,,Poděkovali jste někdy nějakému stromu za to, že nás udržuje při životě, že je naším mlčenlivým a věrným průvodcem životem od kolébky do smrti od věků do věků?"