STROM   jako   SYMBOL  a  CESTA

 

Symbol stromu tu byl, je a stále bude. Trvá to už hodně dlouho. Přesně tak dlouho, kdy vznikl tento svět v myšlenkách a činech Nejvyššího našeho vládce, Pána všech světů. Ve starých bájích se lidé rodili ze stromů nebo se v ně proměňovali.

Tak například Myrha, dcera krále kyperského, se proměnila v myrhovník, aby se ukryla a zachránila před násilnickým otcem. Také nymfa Dafne se proměnila ve vavřín na útěku před Apollónem, který se do ní zamiloval. Těch příběhů je mnoho a nechci zde rozebírat jestli je to pravda, či ne, ale jistě se mnou budete souhlasit, že se tyto báje hezky poslouchají.

Strom má v sobě ukryto mnoho symbolik. Tím, jak stromy shazují listí a na jaře se znovu probouzejí k životu, nám dávají znát, že je to jen zdánlivá smrt a lze ji překonat, že to není poslední odpověď na naší cestě životem. V symbolice dřevěného kříže, na kterém zemřel Syn Boží Ježíš, je též vidět jak nás strom i v jiných podobách provází životem. Tento kříž byl prý z Černého Bezu.

Také při narození dítěte se s oblibou zasazoval strom, který ochraňoval nového človíčka a provázel ho životem i jeho osudem. Nejčastěji to byly jasany a lípy. Přírodní bytosti v těchto stromech mohli a mohou mnoha způsoby pomáhat, pokud člověk neztratil cit a vnitřní kontakt s přírodou. Vše bylo a je stále podmíněno velkou pokorou člověka před Přírodními Zákony, které umožňují toto soužití a čerpání neviditelných sil z přírody. I Mohamed věděl, že každý potřebuje strom od kolébky, až po rakev.

Jsou-li dnes lidé tolik pronásledováni nejistotou, strachem a bezradností, je to určitě zapříčiněno tím, že ztratili víru v Boha a teď nemám na mysli církev, či nějaké společenství, jelikož víra je osobní, vnitřní proces v každém z nás. Lidé též ztratili úctu k přírodě, k jejím bytostem, ke stromům, k tomuto prastarému symbolu života, ale i k sobě. Stromy nás chrání, léčí, živí a pomáhají udržovat při životě.

,,Kdo z nás by chtěl a mohl žít bez útěchy, krásy i podpory stromů?!“

Naše rodiny též připomínají rozvětvený strom, kdy každé odrůstající dítě odchází jako vyzrálý plod, aby zakořenil svůj vlastní kmen a rozvětvil jej v překrásnou korunu vstříc Světlu.

Dokonce i na našem těle můžeme nalézt symboliku stromu. Stejně jako strom máme jednu vertikální osu (od hlavy k patě) a jednu vodorovnou (ramena, paže, ruce). Naše prsty na rukou i nohou vyrůstají, jako větve z kmene. Také lidský cévní systém se podobá stromu. Dýchací cesty člověka mají stromovitou strukturu. V našem těle se častokrát vyskytuje princip větvení, jako například spojení pupečníku s placentou. Též nervové buňky mají stromovou strukturu. Možná právě proto nám velmi dobře dělá procházka lesem, mezi stromy, když je máme podrážděné. To mi připomíná léčbu stejnorodým, jako v homeopatii. No není to úžasné, jak to do sebe zapadá.

V malém mozku se nacházejí gangliové buňky, které vypadají jako malé stromečky a mohou být výrazem prožitku, který máme, když sledujeme rozvětvování a košatění nějaké krásné myšlenky.   Také větvení průdušek připomíná obrácený strom, kořeny se vzpínají do výše a jeho koruna se dotýká země. Tak jako koruna vydává své svědectví o vyzrálosti stromu, tak také my bychom měli náš život rozvinout v překrásnou korunu čistých a tvořících myšlenek s harmonií našich slov a v souznění našich skutků.  

Je tu opět vnímatelná symbolika stromu, ale také předobraz naší cesty sem na zem a návratu domů do nebe do ráje, kde jsou jistě také přenádherné stromy. Dá se říci, že vše se rozvětvilo z jediného semínka, z jediné myšlenky, jediného slova, činu, přenádherného záblesku daleko, daleko nad naším vesmírem, celým Stvořením a ještě dááál! Strom nám symbolizuje cestu vzhůru. Své větve v korunách vztyčuje k nebi ke vzdání díku za dary, které dostal. Přidejme se k nim nechť i na dále strom připomíná všem symbol a  cestu života.