Aniž by to byl záměr, tak tento text volně navazuje na článek “Větve a větývky“.

Navíc je dalším krásným prožitkem v mém životě a uvědomováním si, jak mnohé může souviset se vším.

 

DATEL A STROM

 

Po dlouhých dnech v dílně v tomto zimním období, kdy se dny stále více zkracují, jsem jednu obchodní cestu využil pro krátký výlet do lesa se svými syny. Při tom velmi rádi objevujeme nové cesty, které neznáme, a které nás zavedou na neznámá místa.

Pohled na velkého dravce, vznášejícího se velmi nízko nad  loukou u lesa, upoutal mé spolujezdce natolik, že jsme na nejbližší odbočce do lesa zastavili. Původně jsem chtěl zastavit o kus dál, ale zdálo se, že dravec nás měl upoutat právě zde.

Kráčeli jsme zřejmě přes lovecké území tohoto létajícího dravce, a tak jsme se blížili tiše, jako lovci mířící k lesu.

Při vstupu do lesa jsme zaslechli vzdálený ťukot datla, který se rozléhal podzimním lesem více, než kdy jindy. Moji malí průvodci, spolubojovníci, zatím ještě v dětských tělíčkách, se rozhodli, jak jinak, než vystopovat tohoto “lesního doktora“ stromů.

Mávnutím proutku se naše procházka lesem změnila v bojovnou výpravu za rozléhajícím se zvukem, ťukáním do stromu. Jen slabě jsem doufal, že se nám to podaří v tak rozlehlém lese. Ale silné odhodlání a přesvědčení mých malých průvodců, že se to podaří, došla k naplnění.

Šel jsem poslední a nechal se vést. Bylo krásné pozorovat to dětské vzrušení a zapálení. Samozřejmě jsem byl často napomínán, ať jdu potichoučku, nešlapu na větve, nemluvím apod. Netrvalo to dlouho a mým synům se podařilo datla vystopovat. Ještě dvakrát datel přelétl na jiný strom, snad aby nás zmátl, ale potom zůstal na krásně vzrostlé borovici.

Jistě cítil, že nepřicházíme ve zlém úmyslu, což určitě zaznamenaly i ostatní přírodní bytosti tohoto lesa, které nás doprovázely.

Vysoko ve větvích borovice seděl datel a s malými přestávkami zdatně a silně ťukal ve své trpělivosti vyléčit tento strom. Nepochybuji o tom, že o nás věděl, ale nechal nás pozorovat jeho dílo.

Po chvíli napadlo mého staršího syna přiložit ucho k této borovici a poslouchat ťukot datla skrze kmen stromu. Ještě nikdy jsem toto nezkusil. Bylo to neuvěřitelné a nádherné prožívání!

Malý datel seděl vysoko na vzdálené větvi a svým ťukáním dokázal rozezvučit, rozeznít celý kmen silné borovice. S přiloženýma ušima jsme naslouchali a zdálo se, jakoby datel ťukal přímo pod kůrou v kmeni stromu. Bylo slyšet, jak tento zvuk rozeznívá každý letokruh, mízu, každou malou žilku, třísku stromu. Nejenom, že zvuk jeho ťukání do stromu je slyšet do dáli, ale dokáže rozezvučit celý strom, až k nejmenším a nejvzdálenějším větývkám v koruně stromu, ale i nejhlubší kořeny stromu. To vše dokázal jediný maličký datel.

V tomto prožitku jsem si směl opět uvědomit, jak jsme my velcí a jaké síly máme k dispozici, že i my smíme léčit své vlastní větve - myšlenky, kmeny - životy, stromy - společenství. Pokud neustaneme a vytrváme ve své trpělivosti a víře, budeme vyslyšeni, bude nám otevřeno, bude nám odpovězeno, bude nám pomoženo. A i když si můžeme připadat bezmocní a malý, jako ten datel, může naše vytrvalé ťukání - volání zaslechnout někdo v dáli, který se k nám rád přidá, a potom další a další, a společně začít léčit tento svět. Svět, který si též můžeme představit jako krásný a mohutný strom s obrovskou korunou. Tento náš společný strom má už také své uschlé a strnulé větve, které potřebují prořezat. Také se zde najdou nemocné větve, které je třeba léčit. A i plody tohoto našeho společného stromu života nejsou všechny sladké a krásné, ale dokonce jedovaté. Volání – ťukání každého jednotlivce může rozvibrovat sebevětší strom k probuzení, k ozdravění, k jeho úkolu v jeho darech a vlastnostech.

Můj prožitek s mými malými a radostnými bojovníky světla mě o tom víc než přesvědčil. A pokud se vám poštěstí najít strom, kde ťuká datel, neváhejte ani chvilku a přiložte své ouško k tomuto kmeni a zaposlouchejte se do radostného díla, trpělivosti, přesvědčení a víry malého léčitele stromů.

Každý z nás se jím může stát ve svých darech a schopnostech.

Snad se nám potom podaří vyléčit a rozeznít do krásné melodie

náš společný strom života.

 

15. 12. 2007 napsal Karel Kříž